A: Konstruktiva konstruktivně
07.10.2009 14:56
Naše zkušenosti se statistikami jsou převeliké a hrátky s nimi nás vyloženě baví. Letos na jaře jsme například hráli většinu utkání se soupeři, kteří byli před naším vzájemným zápasem o příčku a bod před námi, aby to bylo po daném utkání opačně. Na začátku tohoto ročníku jsme byli před většinou utkání (tedy ve 2. kole) na místě prvním a hráli jsme s druhým v pořadí. A nejinak tomu bylo i před utkáním třetího kola, ve kterém nás hostila Konstruktiva na své kuželně v pražském Braníku.
Pro cestu do matky měst jsme zvolili kombinovanou dopravu, tedy auty ke kolínskému nádraží, odtud vlakmo do Krče s přestupem ve Vršovicích a stama pěšmo pod magistrálou kolem potůčku a baseballovo paintballového areálu přes mostek a po silnici až na kuželnu. Při cestě pěšmo jsme museli dávat pozor na pražáci, co tam jezdili kolmo. Tedy, ne že by byli do pravého úhlu, i když vzhledem k podložce, tedy cyklistické stezce vlastně byli. No prostě jezdili tam na kolech jako blázni a samozřejmě neměli zvonky. Ale to předbíhám.
Ve čtvrtek na tréninku jsme se domluvili na způsobu dopravy, časech odjezdu… Jasné jako výsledek prvního utkání. Jeník, potrpící si na přesnost, akurátnost, exaktnost (je to všechno totéž) neb je to nádražák od A až do Z, nás ještě pro jistotu emailem informoval, abychom si koupili hromadnou zpáteční jízdenku pro 4 osoby. On ji nepotřebuje a pan Bílý také ne, protože je z té samé sorty. Jasné jako výsledek druhého utkání. Ohraďák, výpravčí z Kolína i Fík budou na nádraží jako samostatné jednotky, ostatní - z kutnohorského okresu - přijedou vozem Toyota, který je bez problémů pobere. Jasné jako facka. Odjezd v 7:02 z Kolína.
Vedle statistik máme i různé rituály a rituály, na kterých lpíme, které obměňujeme nebo na ně zapomínáme. Podle nálady. Hitem jsou například, on už je na to trochu alergický, nechce o tom slyšet a nakonec i provádět, Honzovo zapomenuté boty. Ale máme na něj i záložní plán.
Čas 6:53, Pavel vchází do dveří. Vítá se s Jindrou, vzápětí i Fíkem a Romanem, který nás informuje, že vlak přijel do Pardubic na čas, ale odjel se zpožděním 9 minut a je to tedy dobré. Neznalec se jistě zeptá, proč se našinec raduje ze zpoždění. Inu to je tak. Dopravce Dališ tour přijíždí pro delegáta výpravy Jindru s časovým předstihem. Vzájemně se ujišťují, že Honza je v práci (na hlaváku v Praze - psal odtud přeci email), a proto mohou vyrazit k železničnímu uzlu. Když jsou na místě, dotazuje se Jan telefonicky, proč nebyl naložen dle plánu v Kutné Hoře. Dališ tour se mění na Dalibor racing team F1 bodů mám dostatek a vyráží zpět do Hory, aby vzal zapomenutého Honzu, i s botami.
Pro cestu do matky měst jsme zvolili kombinovanou dopravu, tedy auty ke kolínskému nádraží, odtud vlakmo do Krče s přestupem ve Vršovicích a stama pěšmo pod magistrálou kolem potůčku a baseballovo paintballového areálu přes mostek a po silnici až na kuželnu. Při cestě pěšmo jsme museli dávat pozor na pražáci, co tam jezdili kolmo. Tedy, ne že by byli do pravého úhlu, i když vzhledem k podložce, tedy cyklistické stezce vlastně byli. No prostě jezdili tam na kolech jako blázni a samozřejmě neměli zvonky. Ale to předbíhám.
Ve čtvrtek na tréninku jsme se domluvili na způsobu dopravy, časech odjezdu… Jasné jako výsledek prvního utkání. Jeník, potrpící si na přesnost, akurátnost, exaktnost (je to všechno totéž) neb je to nádražák od A až do Z, nás ještě pro jistotu emailem informoval, abychom si koupili hromadnou zpáteční jízdenku pro 4 osoby. On ji nepotřebuje a pan Bílý také ne, protože je z té samé sorty. Jasné jako výsledek druhého utkání. Ohraďák, výpravčí z Kolína i Fík budou na nádraží jako samostatné jednotky, ostatní - z kutnohorského okresu - přijedou vozem Toyota, který je bez problémů pobere. Jasné jako facka. Odjezd v 7:02 z Kolína.
Vedle statistik máme i různé rituály a rituály, na kterých lpíme, které obměňujeme nebo na ně zapomínáme. Podle nálady. Hitem jsou například, on už je na to trochu alergický, nechce o tom slyšet a nakonec i provádět, Honzovo zapomenuté boty. Ale máme na něj i záložní plán.
Čas 6:53, Pavel vchází do dveří. Vítá se s Jindrou, vzápětí i Fíkem a Romanem, který nás informuje, že vlak přijel do Pardubic na čas, ale odjel se zpožděním 9 minut a je to tedy dobré. Neznalec se jistě zeptá, proč se našinec raduje ze zpoždění. Inu to je tak. Dopravce Dališ tour přijíždí pro delegáta výpravy Jindru s časovým předstihem. Vzájemně se ujišťují, že Honza je v práci (na hlaváku v Praze - psal odtud přeci email), a proto mohou vyrazit k železničnímu uzlu. Když jsou na místě, dotazuje se Jan telefonicky, proč nebyl naložen dle plánu v Kutné Hoře. Dališ tour se mění na Dalibor racing team F1 bodů mám dostatek a vyráží zpět do Hory, aby vzal zapomenutého Honzu, i s botami.
Čas 7:05, vidíme přijíždět závodníky a Jindra s odborným poradcem Romanem vyráží zakoupit určenou jízdenku, na jejíž cenu se zhruba v 6:49 informovali. Proces zvládli na jedničku a celý kolektiv kolínských kuželkářů vyráží na nástupiště číslo 3. Čekat na zpožděný rychlík, který bude nutno popohnat. Kdo by měl radost ze zpoždění, zvláště když ve Vršovicích musí stíhat přípoj. Nezávaznou konverzací Roman zjišťuje, že výpravčí nemá náladu a do Vršovic volat nebude. Už je tu vlak, rozvalujícího se cestujícího v prázdném kupé uklízíme do růžku a vyrážíme.
Čas 7:14, Jindra kontroluje jízdenku, protože se mu zdá, že cena kterou platil, je nižší, než když se ptal při informativní návštěvě pokladny. Odborný poradce Bílý nás informuje, že byla zakoupena pouze jednosměrná jízdenka, a to směrem tam. Tedy finanční úspora je taky tam. Následuje herecká etuda obou pokladních protagonistů o tom, kdo se na pokladní více smál a kdo ji více zná… Kontrola od průvodčí probíhá hladce, ale ani ona nechce volat do Vršovic. Proto se do toho vkládá Honza a zařizuje, že ta lokálka na nás prostě počká, neb je nás na ten přípoj velká skupina.
Čas už si nepamatuji, poháněni nádražním rozhlasem přebíháme ve Vršovicích na lokálku do Krče a vyrážíme do Braníka. Cestu odtamtud už znáte.
Cesta po kuželně už probíhá podle obvyklých ISO kuželkářských standardů. Otevřít dveře, přezout, podat ruku jednomu soupeři (případně i více pokud jsou v hloučku a necourají), do šatny, na záchod, podat ruku dalším soupeřům (pokud courali), na bar pro kafe a limču nebo vodu (pivo néé, to je doping – a do pinkoví komisaři slídí po kuželnách jako po cyklistických pokojích na Tour de France nebo šatnách kultůrních bodytvůrců).
Domácí nám dávají sestavu a tak špekulujeme, kdo koho porazíme, abychom byli tam, kde jsme byli před zápasem. Vyšpekulujeme to tak, aby to dopadlo a jdeme NATO. Nejdřív nástup jako že všechno v poho a už to frčí. Hraje se na šesti drahách, a tak i přes poměrně povedenou pozvánku, mají domácí výraznou převahu v hledišti.
Na dvojku nastoupil Honza s plánem buď anebo, tedy vyhrát a vylepšit si náladu po ne úplně povedeném tréninku. Na první dráze mu to díky soupeři nevychází a na 132 (91+41) prohrává o 36. Druhou dráhu na 142 (89+53) vyhrává o 4 a zdá se, že by mohl být ve hře. Plné na třetí dráze tuto domněnku podporují, ale dorážka to hatí a výkon 123 (87+36) nestačí o 17 kuželek. Poslední dráha je z Honzova pohledu ve stejných intencích jako předchozí 124 (88+36) a prohrává o 3. Soupeř naštěstí poslední dráhu vypouští a v kontextu dalšího vývoje utkání dělá obrovskou chybu. Honza končí na celkových 521 (355+166 + 2 újezdy), prohrává 3:1 a o 52 kuželky.
Čas 7:14, Jindra kontroluje jízdenku, protože se mu zdá, že cena kterou platil, je nižší, než když se ptal při informativní návštěvě pokladny. Odborný poradce Bílý nás informuje, že byla zakoupena pouze jednosměrná jízdenka, a to směrem tam. Tedy finanční úspora je taky tam. Následuje herecká etuda obou pokladních protagonistů o tom, kdo se na pokladní více smál a kdo ji více zná… Kontrola od průvodčí probíhá hladce, ale ani ona nechce volat do Vršovic. Proto se do toho vkládá Honza a zařizuje, že ta lokálka na nás prostě počká, neb je nás na ten přípoj velká skupina.
Čas už si nepamatuji, poháněni nádražním rozhlasem přebíháme ve Vršovicích na lokálku do Krče a vyrážíme do Braníka. Cestu odtamtud už znáte.
Cesta po kuželně už probíhá podle obvyklých ISO kuželkářských standardů. Otevřít dveře, přezout, podat ruku jednomu soupeři (případně i více pokud jsou v hloučku a necourají), do šatny, na záchod, podat ruku dalším soupeřům (pokud courali), na bar pro kafe a limču nebo vodu (pivo néé, to je doping – a do pinkoví komisaři slídí po kuželnách jako po cyklistických pokojích na Tour de France nebo šatnách kultůrních bodytvůrců).
Domácí nám dávají sestavu a tak špekulujeme, kdo koho porazíme, abychom byli tam, kde jsme byli před zápasem. Vyšpekulujeme to tak, aby to dopadlo a jdeme NATO. Nejdřív nástup jako že všechno v poho a už to frčí. Hraje se na šesti drahách, a tak i přes poměrně povedenou pozvánku, mají domácí výraznou převahu v hledišti.
Na dvojku nastoupil Honza s plánem buď anebo, tedy vyhrát a vylepšit si náladu po ne úplně povedeném tréninku. Na první dráze mu to díky soupeři nevychází a na 132 (91+41) prohrává o 36. Druhou dráhu na 142 (89+53) vyhrává o 4 a zdá se, že by mohl být ve hře. Plné na třetí dráze tuto domněnku podporují, ale dorážka to hatí a výkon 123 (87+36) nestačí o 17 kuželek. Poslední dráha je z Honzova pohledu ve stejných intencích jako předchozí 124 (88+36) a prohrává o 3. Soupeř naštěstí poslední dráhu vypouští a v kontextu dalšího vývoje utkání dělá obrovskou chybu. Honza končí na celkových 521 (355+166 + 2 újezdy), prohrává 3:1 a o 52 kuželky.
Na čtyřce začínající Filip se se soupeřem nemazlí zejména v plných a dráhu na 135 (90+45) vyhrává o 13. Po otočení kolem sloupu Filda ještě zlepšuje dorážku a také druhá dráha 155 (93+62) vyznívá o 11 kuželek v jeho prospěch. Třetí dráha je z pohledu všech přihlížejících velmi vyrovnaná a Filip díky lepším plným vyhrává i tuto dráhu 143 (91+52) o 2 kuželky. Poslední dráhu Filip nevypouští a hraje na maximum. Je z toho 143 (98+45) a dalších 9 k dobru. Celkem Fík dělá 576 (372+204+2 újezdy), vyhrává 4:0 a o 35 kuželek.
Jindra to má z našich nejobtížnější co do odporu soupeře. První dráhu Jindra vyhrává na 146 (85+61) o 6 kuželek, když soupeři po 106 do plných odešla dorážka. Na druhé dráze poklesla dorážka i Jindrovi, ale soupeři i plné, a tak Jindrových 136 (88+48) stačilo na relativně pohodlné vítězství o 10. Třetí dráhu se soupeř snaží Jindrovi sebrat, ale nedaří se mu to. Jindra na 138 (93+45) vítězí o klacek. Bod je tedy doma a teď je třeba nahrát co nejvíc kuželek. Ale pozor takhle to nejde. 110 (75+35) je na borce minulého kola velmi málo a soupeř si bere 9 kuželek zpátky. Celkem Jindra končí na 530 (341+189+ 2 újezdy), vyhrává 3:1 a o 8 kuželek.
Chvilka rychlého počítání nebo pohled na elektronické záznamové zařízení na LCD či plasmové tabuli a po polovině utkání vede Sokol 2:1 na body a prohrává o 9 kuželek.
Jako první z druhé trojice Kolína nastoupil závodní pilot Dališ a začal stejně nekompromisně jako jezdí na sraz. Dvě devítky na úvod předznamenávají exkluzivní dráhu 160 (102+58) a výhru o 34. Paráda. Dališ staví v depu a zastávka na 125 (89+36) ho stojí 20 kuželek. Dalibor opět šlape na plyn a na 140 (101+39) prohrává o kuželku. Pech Pechovič, snad to nečte. Na poslední dráze Dališovo turbo opět ztrácí výkon a v hodně bouřlivém prostředí celé kuželny dělá 124 (92+32) a prohrává o dalších 21 kuželek. Celkem je to za 549 (384+165 + 5 újezdů) a prohra o 8 kuželek.
Vedle sloupu se staví Pavel a na jeho hru se kouká stejně dobře, jako přes sloupy dělící kuželnu. První dráha 106 (72+34) a porážka o 23 nevěstí nic dobrého. Za sloupem je to o trochu lepší, přesto ani 121 (89+32) na soupeře nestačí a ten vítězí o 12. Nálada v obecenstvu v tu chvíli začíná připomínat Old Trafford, když Reds vedou nad Chelsea 4:0. Všichni tři domácí hráči totiž druhou dráhu vyhráli. Třetí dráha je opět jeden zmar, i když soupeř dráhu vyloženě nabízí, ale na 116 (84+32) to opravdu nejde. Opět porážka a tentokrát o 7 kuželek. Poslední dráha je, stejně jako předchozí, zoufalou snahou udělat co nejvíce a prohrát o co nejméně. Konečných 119 (85+35) znamená porážku o 17 kuželek a čekání na zachránce na bílém koni. Pavel a jeho výkon 462 (330+132 + 5 újezdů) je jasným aspirantem na titul Tragéd kola a znamenal prohru 4:0 a porážku o 59 kuželek.
Jindra to má z našich nejobtížnější co do odporu soupeře. První dráhu Jindra vyhrává na 146 (85+61) o 6 kuželek, když soupeři po 106 do plných odešla dorážka. Na druhé dráze poklesla dorážka i Jindrovi, ale soupeři i plné, a tak Jindrových 136 (88+48) stačilo na relativně pohodlné vítězství o 10. Třetí dráhu se soupeř snaží Jindrovi sebrat, ale nedaří se mu to. Jindra na 138 (93+45) vítězí o klacek. Bod je tedy doma a teď je třeba nahrát co nejvíc kuželek. Ale pozor takhle to nejde. 110 (75+35) je na borce minulého kola velmi málo a soupeř si bere 9 kuželek zpátky. Celkem Jindra končí na 530 (341+189+ 2 újezdy), vyhrává 3:1 a o 8 kuželek.
Chvilka rychlého počítání nebo pohled na elektronické záznamové zařízení na LCD či plasmové tabuli a po polovině utkání vede Sokol 2:1 na body a prohrává o 9 kuželek.
Jako první z druhé trojice Kolína nastoupil závodní pilot Dališ a začal stejně nekompromisně jako jezdí na sraz. Dvě devítky na úvod předznamenávají exkluzivní dráhu 160 (102+58) a výhru o 34. Paráda. Dališ staví v depu a zastávka na 125 (89+36) ho stojí 20 kuželek. Dalibor opět šlape na plyn a na 140 (101+39) prohrává o kuželku. Pech Pechovič, snad to nečte. Na poslední dráze Dališovo turbo opět ztrácí výkon a v hodně bouřlivém prostředí celé kuželny dělá 124 (92+32) a prohrává o dalších 21 kuželek. Celkem je to za 549 (384+165 + 5 újezdů) a prohra o 8 kuželek.
Vedle sloupu se staví Pavel a na jeho hru se kouká stejně dobře, jako přes sloupy dělící kuželnu. První dráha 106 (72+34) a porážka o 23 nevěstí nic dobrého. Za sloupem je to o trochu lepší, přesto ani 121 (89+32) na soupeře nestačí a ten vítězí o 12. Nálada v obecenstvu v tu chvíli začíná připomínat Old Trafford, když Reds vedou nad Chelsea 4:0. Všichni tři domácí hráči totiž druhou dráhu vyhráli. Třetí dráha je opět jeden zmar, i když soupeř dráhu vyloženě nabízí, ale na 116 (84+32) to opravdu nejde. Opět porážka a tentokrát o 7 kuželek. Poslední dráha je, stejně jako předchozí, zoufalou snahou udělat co nejvíce a prohrát o co nejméně. Konečných 119 (85+35) znamená porážku o 17 kuželek a čekání na zachránce na bílém koni. Pavel a jeho výkon 462 (330+132 + 5 újezdů) je jasným aspirantem na titul Tragéd kola a znamenal prohru 4:0 a porážku o 59 kuželek.
Třetím kolínským mušketýrem (počítáno samozřejmě bez DArtagnana) byl Roman. Ten, zřejmě veden mimosmyslovými vjemy kopíroval Dališův nástup a ještě ho pro jistotu vylepšil. A dobře dělal. Dráha 165 (102+63) znamenala výhru 37. Druhou dráhu, jak už víme, prohrál na 143 (92+51) o kuželku. Romana ale bouřlivé prostředí nevykolejilo, ještě aby že, a na 139 (85+54) vyhrál o 19. Poslední dráhu, kdy se hrálo o každou kuželku, a asi byl informován o krizovém vývoji ve hře jeho spoluhráčů, bojoval a stal se oním spásným zachráncem Weisse Riese (někdo by v tom mohl hledat nějaký rasistický jinotaj, ale je to absolutní blbost, která mě napadla v souvislosti s jeho příjmením) a výkonem 152 (98+54) vyhrál o 26. Roman nahrál Borconakocových 599 (377+222+ 1 újezd), vyhrál 3:1 a o 81.
Totalizátor, na kterém se krystaly křemíku nebo plazma přelévaly každým hodem na tu či onu stranu, nakonec vyřkl jednoznačný verdikt, proti kterému se nedalo nijak diskutovat. Konstruktiva Praha : Sokol Kolín 3:5 (3232:3237), tedy vítězství Kolína o 5 kuželek. Ať je systém jaký chce, stejně jsme vyhráli.
Že jsme z konečného výsledku měli radost, snad netřeba popisovat. Někteří si dali vítězné pivko a těstoviny, jiní vítězné pivko a sekanou nebo zelňačku a někteří by si rádi dali vítězné čevapčiči, ale nezasloužili si to. Tak měl taky sekanou. V hodnocení kantýn to dlouho, ale dlouho vypadalo na čtyři hvězdičky. Nabídka opravdu rozmanitá a chutná, obsluha milá. Bohužel hvězdička dolů na průměrné tři padá na vrub zmatenosti a psaní čárek hráběmi. Možná to byla výjimka, ale stalo se.
Naše interní Grand Prix se opět promíchalo. Ti v blátě si v něm čvachtají dál a na špičce si trochu pokopali kotníky. Takže Grand Prix zní takto:
Roman 13 (1/1)
Filip 12 (2/1)
Dalibor 11 (3/1)
Jindra 10 (4/1)
Honza 9 (5/1)
Pavel 8 (6/1)
Ale hlavně pořád jsme na 1. místě.
Ale pozor, v poklidu dojídáme, když zjišťujeme, že za chvíli nám asi jede vlak. Zrychlené oblékání, placení ISO loučení a rychlá chůze až úprk na nádraží. Zde zjišťujeme, že máme čas na vydýchání, zakoupení jednosměrné jízdenky pro čtyři osoby a Filip na nalezení cestou ztraceného svetru. Zde zjišťujeme, že jízdenka je o pár kaček levnější. Asi jsme tu z Kolína měli přes Masaryčku a to je dražší mudrujeme a přikyvujeme našim ajzboňákům. Přijíždí modifikovaná část City Elefantu tažená dieselovou lokomotivou a v poklidu usedáme. Jindra laškovně podstrčí průvodčí jízdenku z Kolína a ověřuje její bdělost a připravenost vůči záludnostem cestujících, přičemž Jindra nenápadně informuje Pavla o své taškařici. Ta jízdenku v klidu přijímá a razítkuje, připíše si po dvacetníku za Honzu a Romana a žádá Dalibora o jízdní doklad. Ten je zmaten a po chvíli zkoumání přicházíme na to, že nám v Kolíně neprodali jednosměrnou jízdenku pro čtyři osoby, ale zpáteční pro dvě osoby.
Totalizátor, na kterém se krystaly křemíku nebo plazma přelévaly každým hodem na tu či onu stranu, nakonec vyřkl jednoznačný verdikt, proti kterému se nedalo nijak diskutovat. Konstruktiva Praha : Sokol Kolín 3:5 (3232:3237), tedy vítězství Kolína o 5 kuželek. Ať je systém jaký chce, stejně jsme vyhráli.
Že jsme z konečného výsledku měli radost, snad netřeba popisovat. Někteří si dali vítězné pivko a těstoviny, jiní vítězné pivko a sekanou nebo zelňačku a někteří by si rádi dali vítězné čevapčiči, ale nezasloužili si to. Tak měl taky sekanou. V hodnocení kantýn to dlouho, ale dlouho vypadalo na čtyři hvězdičky. Nabídka opravdu rozmanitá a chutná, obsluha milá. Bohužel hvězdička dolů na průměrné tři padá na vrub zmatenosti a psaní čárek hráběmi. Možná to byla výjimka, ale stalo se.
Naše interní Grand Prix se opět promíchalo. Ti v blátě si v něm čvachtají dál a na špičce si trochu pokopali kotníky. Takže Grand Prix zní takto:
Roman 13 (1/1)
Filip 12 (2/1)
Dalibor 11 (3/1)
Jindra 10 (4/1)
Honza 9 (5/1)
Pavel 8 (6/1)
Ale hlavně pořád jsme na 1. místě.
Ale pozor, v poklidu dojídáme, když zjišťujeme, že za chvíli nám asi jede vlak. Zrychlené oblékání, placení ISO loučení a rychlá chůze až úprk na nádraží. Zde zjišťujeme, že máme čas na vydýchání, zakoupení jednosměrné jízdenky pro čtyři osoby a Filip na nalezení cestou ztraceného svetru. Zde zjišťujeme, že jízdenka je o pár kaček levnější. Asi jsme tu z Kolína měli přes Masaryčku a to je dražší mudrujeme a přikyvujeme našim ajzboňákům. Přijíždí modifikovaná část City Elefantu tažená dieselovou lokomotivou a v poklidu usedáme. Jindra laškovně podstrčí průvodčí jízdenku z Kolína a ověřuje její bdělost a připravenost vůči záludnostem cestujících, přičemž Jindra nenápadně informuje Pavla o své taškařici. Ta jízdenku v klidu přijímá a razítkuje, připíše si po dvacetníku za Honzu a Romana a žádá Dalibora o jízdní doklad. Ten je zmaten a po chvíli zkoumání přicházíme na to, že nám v Kolíně neprodali jednosměrnou jízdenku pro čtyři osoby, ale zpáteční pro dvě osoby.
Naštěstí mají Dališ s Filipem svou jízdenku pro čtyři osoby takže nejsou vyloučeni z přepravy.
Ve Vršovicích Honza objevuje kupé se dvěma slečnami, které jsou ochotny se s námi podělit. Po pravdě řečeno ta jedna ne a raději dělá, že poslouchá špunty co má v uších. Zato ta vedle Honzy je přívětivější a je ochotna se s ním i bavit, zajezdit si s námi Jindrovým autíčkem na dálkové ovládání, které doma schovává do plechovky od piva a vyplnit Dališovi anonymní dotazník. To všechno je prý ochotna udělat i proto, že pracuje jako call girl u Providentu a tam musí poslouchat jinčí otrapy než jsme my. Aby nás Dalibor odvezl na terasa party na Ohradě mu musíme také vyplnit dotazník, i když o relevantnosti odpovědí některých respondentů by se dalo s úspěchem pochybovat. Ale papír snese všechno.
Jak my pro Dalibora, tak on pro nás. Na Ohradě se celý tým ve složení - podle upraveného bodování skoku na lyžích, kdy se nejstarší a nejmladší vyřadí (nutno podotknout sami a dobrovolně); Honza, Roman, Jindra a Pavel ještě jednou postaral o mnohem jednoznačnější porážku Braníku a ještě jim vrátí zálohu. V bodování kantýn vede Ohrada s pěti hvězdičkami. Díky Oli.
Člověk by nevěřil, co všechno se dá zažít za 12 hodin a nemusí v tom figurovat teroristé, zkáza světa, střílečky, automobilové honičky (no ty mohou) a jiné americké seriálové speciality. Howgh.
Ve Vršovicích Honza objevuje kupé se dvěma slečnami, které jsou ochotny se s námi podělit. Po pravdě řečeno ta jedna ne a raději dělá, že poslouchá špunty co má v uších. Zato ta vedle Honzy je přívětivější a je ochotna se s ním i bavit, zajezdit si s námi Jindrovým autíčkem na dálkové ovládání, které doma schovává do plechovky od piva a vyplnit Dališovi anonymní dotazník. To všechno je prý ochotna udělat i proto, že pracuje jako call girl u Providentu a tam musí poslouchat jinčí otrapy než jsme my. Aby nás Dalibor odvezl na terasa party na Ohradě mu musíme také vyplnit dotazník, i když o relevantnosti odpovědí některých respondentů by se dalo s úspěchem pochybovat. Ale papír snese všechno.
Jak my pro Dalibora, tak on pro nás. Na Ohradě se celý tým ve složení - podle upraveného bodování skoku na lyžích, kdy se nejstarší a nejmladší vyřadí (nutno podotknout sami a dobrovolně); Honza, Roman, Jindra a Pavel ještě jednou postaral o mnohem jednoznačnější porážku Braníku a ještě jim vrátí zálohu. V bodování kantýn vede Ohrada s pěti hvězdičkami. Díky Oli.
Člověk by nevěřil, co všechno se dá zažít za 12 hodin a nemusí v tom figurovat teroristé, zkáza světa, střílečky, automobilové honičky (no ty mohou) a jiné americké seriálové speciality. Howgh.
———
Zpět