Vážení přátelé dobrého tékesportu (pro jazykově méně vybavené - kegljašky). Ve druhém jarním kole nás čekal soupeř z předchvostu tabulky, předposlední Červený Kostelec. Protože na cizí kuželny nejezdíme po vlastní ose, tedy pokud nemusíme, ale využívámy osy vozu Opel Vivaro, kam se vejde celý tým i s náhradníkem a profiřidičem. Tak tomu bylo i na tento zápas. A protože jeko správní Kolíňáci bydlíme každý a každou chvilku jinde. Jo už jste viděli, jak se slézají švábi na pivo? tak je to asi takhle. 7:15 šváb z Ohrady na zastávce (v předstihu). V 7:25 vedoucí šváb z Kutné Hory na zastávce u západky v Kolíně (na čas). V 7:30 šváb z Kolína v Kolíně (zaspal, takže máme skluz). V 7:35 šváb z Černého Dola (já myslel že je z Nebovid) už trochu přimrzal na zastávce u Kabla (dobře mu tak, nemá být dochvilný). Delší přejezd do Kutné Hory pro tamního předsedajícího švába. Ten přichází akorát, za což je prifořidičem pochválen a hurá pro naftu do Církvice, protože máme fóra. Nádrž pojme 70 naftolitrů, takže máme i na cestu zpět. A hurá do Nových Dvorů pro švába přes požáry. Ten vzorně nastupuje a šváb z Ohrady přijímá telefon, že své švábici odvezl papíry od auta a ona bez nich na hory ne a nepojede. Operativně to řešíme (tedy ne ve smyslu lékařském) zanecháním papírů ve Dvorech, což ale znamená projet celou vesničkou střediskovou, kolem holubníku a hnojiště (vše je pod sněhem takže to může být cokoliv jiného), na ekonomicko-bezpečnostním oddělení (které se v noci proměnilo v tančírnu a hampejz), kterému tímto děkujeme (ne za ten hampejz, ale za předání papírů), i za cenu časové ztráty. Někteří z nás litují posledního švába, který se má přesunout z Labské Chrčice do Chvaletic, kde ho prý někde (v 8:20) najdeme, že asi trochu vymrzne. Po příjezdu do energetického srdce východní části Středních Čech a jeho několikerém průzkumu v obou směrech hlavní silnice, se lítost přelévá v mírnější formu nervozity a počínající paniky, jež se projevuje horečným telefonováním na všechna čísla, jež daný šváb vlastní, telefonní číslo jeho švábinky (ze kterého se kupodivu ozývá hlas bábinky) i na další číslo švábinky (ze kterého se kupodivu ozývá požadovaný hlas maminky). Ale o švábovi nikdo nic. Tu hle, co zří naše oči. Šváb se hrabe ze závěje. To je u broučků radosti. Konečně se v 8:40 slezli. Z provedeného průzkumu vyplývá, že se švábi na pivo slézají 85 minut, což je skoro hodina a půl. To bych nikdy neřek.

Před kuželnou už nás vítají Téjéčáci a když nás vidí, samou radostí se jim od úst kouří. Bodejť by ne. Je asi 10 pod nulou. Fík vyjadřuje přání, na koho by chtěl jít. Je to ale přání, a ta se někdy nesplní. Do první lajny jde Jindra s Honzou.

Jindra první dráhu na 124 (92+32) prohrává o 7. Potom se dostává do tempa a na 135 (100+35), 142 (101+41) a 139 (90+49) vyhrává o 19, 49 a 25 kuželek. Celkem dělá 540 (383+157 + 5 újezdů), vyhrává 3:1 a o 86.

Honza začíná druhou dráhu fanaticky a na 148 (95+53) vyhrává o 21. Duhou dráhu na 132 (89+43) projíždí o 20. Třetí dráhu na 143 (89+54) prohrává o kuželku a je to od nuly. Honza musí dráhu vyhrát. Na 116 (89+27) se to ale díky dorážce nedaří a prohrává o 13. Celkem dělá 539 (362+177 + 4 újezdy), prohrává 3:1 na dráhy a o těch 13 kuželek.

Po první lajně je to 1:1 ale vedeme o pěkných 73 kuželek.

Ve druhé lajně se jako první staví Pavel a jde mu to. V rozhozu. Navostro to jde od desíti k pěti (kéž by) a první dráhu na 115 (73+42) prohrává o 30. Druhou dráhu dělá za 116 (82+34) a dostává dalších 25 kuželek do těla. Na třetí dráze vyhrává plné a na 119 (88+31) prohrává o 10. Poslední dráha je za 118 (74+44) a prohra o 4. Celkem 468 (317+151 + 12 újezdů), prohra 4:0 a o 69 kuželek.

Dalibor na 129 (95+34) prohrává první dráhu o 4 kuželky. Druhou dráhu na 132 (98+34) projíždí o 6 kuželek. Na třetí dráze to vypadá nadějně. Dělá 120 (86+34) a vítězí o 19. Stačí málo. Třeba vyhrát o kuželku. Zkouší to, a na 123 (96+27) prohrává o kuželku. To stačí na první kuželkářský paradox. Celkem dělá 504 (375+129+7 újezdů) vyhrává o 8 kuželek a na dráhy prohrává 3:1.

Po dvou lajnách to je 3:1 pro domácí a plus 12 kuželek pro nás. Je to jasný. Roman a Fík musí vyhrát po třech drahách a neprohrát o víc než 11 kuželek.

Fík začíná zlehka na 136 (93+43) a vyhrává o 4. Druhou dráhu hraje 155 (93+62) a přidává dalších 29 k dobru. Třetí drahou za 142 (92+51) plní bodový plán a vítězí o 34. Poslední dráhu prohrává náhozem 127 (91+36) o 20, ale má nahráno, tak to tolik nevadí. Celkem dělá Fík 560 (368+192 + 1 újezd), vyhrává 3:1 a o 47 kuželek.

Roman první dráhu na 130 (88+42) o kuželku co? prohrává. Druhou dráhu se trápí na 123 (83+43) a také prohrává, tentokrát o 2 kuželky. Roman si vytvořil dost kritickou situaci. Na třetí dráze se zlepšje na 126 (93+33) a vyhrává o 2 kuželky. Poslední dráha rozhodne, kdo bude smutnější. Roman jede jako dráha a končí na 141 (89+52). Být Roman koněm, radostně pohazuje rozevlátou hřívou. Protože není to a nemá ani ono, je jenom rád. A my s ním. Vyhrál o 23 a to bahatě, ale bohatě stačí. Celkem dělá 520 (350+170 + 3 újezdy), remizuje 2:2 na dráhy, ale vyhrává o 22 a to rozhoduje.

Neuvěřitelně a nechtěně dramatický zápas končí naším vítězstvím 5:3, při našem náhozu 3131 proti 3050 domácích.

Při pozápasovém postávání u tabule, pod níž leží sedmero kamenů ze srdcí spadlých, vidíme, jak k nám běží pošťák Ondra se sedmi trpaslíčky v různobarevných kloboučcích s blahopřejnými telegrámky. Protože vyhlášení bude chvíli trvat, neb v tiskárně došel inkoust nebo co, a hráči Náchoda si začínají upravovat a leštit dráhy, přesouváme se nad hlediště (abychom nepřekáželi nebo snad ještě nemuseli pracovat). Tam zase čekají ti trpaslíčci, a další, další a je tu vyhlášení. Filip je nejlepší a další. Konečně nasedáme do auta a na cestu námi mává 49 trpaslíčků. Fík říká, že výborně vaří v hospodě za rohem. Zatáčíme za roh a zjišťujeme, že jsme se spletli pouze o jeden roh. Tak tedy zarožíme na správné místo a před námi se skví nápis jako prase - VATIKÁN. Švýcarskou gardu nikde nevidíme, ale stůl jako pro pozdní obýdek ano. Jen co se usadíme, slétají se na nás číšníci a co že to jako bude k bumbáníčku a tady je menu, co hrdlo ráčí. Tak jsme si dali, porce byly přes celý talíř a chuťově hmmm (kouněte na Jindru ve fotogalerii). No prostě boží. Fakt doporučuji. A to už je co říct. Cestou domů jsme stavěli jen několikrát, a to nestojí za zmínku.

Ale víte co? Pořád jsme před Libercem.